Architekt Fritz Reichl

Fritz Reichl se narodil v roce 1890 v Badenu u Vídně Ludwigovi a Fanny Reichlovým a pocházel z vlastenecké židovské rodiny. Už během studia na střední škole navštěvoval kurzy keramiky na vídeňské Uměleckoprůmyslové škole u Bertolda Löfflera a Michaela Powolnyho, kteří patřili mezi nejvýznamnější rakouské zástupce keramického umění 20. století. Pod jejich vlivem chtěl zprvu Reichl studovat malířství, ale údajně na otcovo přání začal studovat architekturu na Technické vysoké škole ve Vídni u Carla Königa. Zde se seznámil s Richardem Neutrou, jenž se stal jeho celoživotním přítelem a v jehož kanceláři později ve 40. letech pracoval. 

Poté, co v roce 1914 dokončil svá studia, narukoval do armády jako stavební inženýr. Po skončení první světové války bylo pro Reichla velmi obtížné sehnat zakázky. Dočasně proto pracoval v továrně na kovy. Nicméně v roce 1925 se jeho profesní situace zlepšila a Reichl si mohl dovolit otevřít svou vlastní architektonickou kancelář. Zprvu byla jeho práce silně ovlivněna stylem Wiener Werkstätte (například návrh jeho vlastního bytu z roku 1926), později se ale od tohoto proudu odklonil a přidal se ke skupině, která si vybudovala vlastní tzv. "Vídeňskou školu" zaměřenou na pohodlné a útulné bydlení. Průkopníkem této linie byl Adolf Loos. 

V roce 1927 dokonce obdržel 1. cenu v soutěži na přestavbu vídeňského Justičního paláce, který byl 15. července při nepokojích vypálen. Přestavba byla ale nakonec realizována podle plánů Heinricha Rieda v pozdně historizujícím stylu, což bylo silně kritizováno čelními představiteli vídeňské moderny Josefem Hoffmannem a Josefem Frankem. Reichl také navrhl kompletní přestavbu města Eisenstadt. Bohužel ani ta nebyla provedena (postaven byl podle Reichlova návrhu pouze jeden obytný dům pro úředníky). Ve Vídni získával Reichl především zakázky na luxusní vily místní honorace. V roce 1930 měl již takové jméno, že mu byla zadána přestavba zámečku hraběte Augusta Heriota a jeho manželky Hildy v blízkosti vídeňského Prateru.

 Další zakázkou byla kompletní přestavba vily Emila Heskyho v Českých Budějovicích (Štítného 10) v roce 1931. Ta byla pro Reichla zásadní. Emil Hesky byl totiž přítelem Adolfa Loose - můžeme tedy předpokládat, že i Reichl se s Loosem osobně mohl setkat. Na jeho práci je po roce 1930 rozhodně znát odtržení od Wiener Werkstätte a jeho styl získává střízlivou, moderní podobu. Průčelí Heskyho vily to plně dokládá. Jedná se o souměrnou pětiosou fasádu se zajímavým barevným konceptem. Tmavší žlutavá omítka, naznačující suterén (s vchodem na druhé straně) a boční osy přízemí a prvního patra, je tvaru písmene U. Prostřední tři osy jsou potom čistě bílé a jaksi zapuštěné dovnitř. Tento motiv "vrstvení" omítky nám může připomenout Loosovu vilu Moller. Střední osy prvního patra jsou akcentovány arkýřem s posuvnými okny. Druhé patro se ale od zbytku fasády zcela liší. Jeho dvě vnější osy vyplňují zapuštěné balkony, tři centrální osy potom vyplňují čtvercová okna. Zahradní průčelí je naopak naprosto odlišné. Přízemí tvoří velkolepě pojatá zimní zahrada, nad kterou se nachází velká terasa. První patro sestává z oken různých tvarů a velikostí, jež nám naznačují funkci jednotlivých prostor domu. Tento motiv následně Reichl rozvíjí u Kralovy vily v Prachaticích.

Reichl byl ale nucen kvůli svému židovskému původu z Vídně v roce 1939 uprchnout. Odcestoval do Turecka, kde vedl architektonickou kancelář, nejprve v Istanbulu, poté v Ankaře. V roce 1946 emigroval do Spojených států amerických, kde založil v New Yorku kancelář s Wagnerovým žákem Emanuelem Neubrunnem. Brzy ale odjel do Los Angeles, kde získal místo v kanceláři svého přítele ze studentských let a celosvětově uznávaného architekta Richarda Neutry. Aby ale mohl snáze realizovat své plány, založil s mladším kolegou z Neutrovy kanceláře Maxem Starkmannem v roce 1953 vlastní architektonickou kancelář s názvem Reichl & Starkman. Společně postavili několik rodinných domů a nákupních center v okolí Los Angeles. V roce 1955 postavil v Pittsburghu rodinný dům pro svého syna Ericha. Reichl zemřel v roce 1959 ve věku 69 let. 

Otázkou dodnes zůstává, jak mohl vídeňský architekt Fritz Reichl navázat kontakt s poměrně vzdáleným prachatickým obchodníkem. Jednalo se o dva zcela odlišné světy - Vídeň platila za jedno z center soudobé světové moderní architektury, Prachatice oproti tomu bylo konzervativní maloměstské prostředí v podhůří Šumavy. Podle názoru Milana Šilhana se odpověď nabízí v souvislosti s osobou zmiňovaného budějovického obchodníka Egona Heskyho. Nápadnou podobnost těchto staveb doplňuje také osobnost stavitele Johanna Stepana, který se na obou domech podílel. Tuto teorii sdílí také syn původního majitele Hans Kral.